Jmenuji se Jan Morávek, je mi 44 let, žiji v Praze a zabývám se překladatelstvím a anglickými korekturami v sociálních vědách. Na těchto stránkách najdete moje pracovní portfolio a nabídku překladatelských prací. [ >>> ]
Jmenuji se Jan Morávek, je mi 44 let, žiji v Praze a zabývám se překladatelstvím a anglickými korekturami v sociálních vědách. Na těchto stránkách najdete moje pracovní portfolio a nabídku překladatelských prací. [ >>> ]
Východiska: Řada problémů v drogové politice (DP) budí kontroverzi. Expertní formulace problému nepřinášejí sjednocení. Efektivní realizace DP pak v ČR naráží na politizaci, nedůvěru a rivalitu mezi aktéry a rozdílné formulace problému. Tak vznikají soupeřící rámce – integrované celky prezentace problémů a veřejně politických preferencí jejich řešení. Výzkum rozšiřuje záběr disertace (Morávek 2007a) o nové období, obs. analýzu a tzv. akční rámce. Cíle: Strukturovat DP kontroverzi v ČR 1999-2008 popisem soupeřících formulací problému. Na případových studiích vysvětlit rozdíly mezi deklarovanými cíli DP a opatřeními v praxi. Techniky: Kvalitativní textová analýza, obsahová analýza, hloubkové rozhovory. Využitelnost: Strukturace pomůže adaptovat mezinárodní inventář problémů v DP total harm. Přinese poznatky pro studium drogového problému z perspektivy občansko-trestní spravedlnosti. Aktérům v DP umožní reflektovat odlišná hlediska.
Komplexní zkoumání drogových problémů ve společnosti
Řada drogových problémů je považována za kontroverzní otázky, protože se dotýká stranicky nahlížených zájmů mnoha osob. Většina lidí sice uznává, že „užívání drog se stalo jedním z vážných společenských problémů nejenom v naší zemi, ale v celém světě“ (Úřad vlády ČR 2005: 3), ale charakter a závažnost těchto drogových problémů často závisí na tom, kdo a z jaké pozice hovoří, jaké zásahy státu považuje za účelné. Debaty o drogovém problému a drogové politice jsou charakteristické svou silně konfliktní povahou (Goode 1999). Stanoviska se mohou měnit nejen na základě osobních zkušeností a hodnotových orientací, ale i příslušnosti k profesní skupině či paradigmatu (Hartnoll 2005, Radimecký 2004). Kontroverzní jsou proto i expertní formulace problému.
Názorová rozrůzněnost formulací drogových problémů je zdrojem dynamiky drogové debaty. Drogová debata není nikdy jen akademickou debatou, která se řídí kritériem pravdy, ale vždy také konstituuje zázemí pro opatření sloužící k řešení drogových problémů. Do hry se tak dostává další kritérium vhodnosti a užitečnosti navazujících opatření. Rozdílné způsoby zarámování užívání drog nesou důležité důsledky pro agendu drogové politiky. Proto strana, která ve veřejně politické debatě prosadí své definice drogových problémů, získá zároveň vliv na opatření v praxi.
Rozsáhlý inventář problémů formulovaných v drogové politice provedli MacCoun, Reuter a Schelling (1996). Přes 60 drogových problémů je roztříděno do kategorií zdraví, sociální a ekonomické fungování, bezpečnost a veřejný pořádek a trestní spravedlnost. U každého problému je identifikován okruh obětí (uživatelé, prodejci drog, blízcí uživatelů, zaměstnavatelé, sousedé, společnost) a systémový zdroj (užívání drog, nelegální status drog, vynucování práva). Je to zatím nejúplnější přehled o formulacích problému v debatách o drogové politice. Podle MacCouna a Reutera (2001) by se tento inventář měl stát základem hodnocení drogové politiky metodou měření celkových škod, tzv. „total harm“, která má překonat propast mezi partikulárními definicemi problému v drogové politice zohledněním pokud možno všech dimenzí problému. Sabet-Sharghi (2007) konstatoval, že jednotlivé položky nejsou seřazeny podle důležitosti a neexistuje dostatečná datová základna pro jejich finanční ohodnocení. Domnívám se, že adaptaci inventáře v ČR ztěžuje i skutečnost, že některé položky vycházejí ze specifického kontextu americké drogové politiky a kultury; jiné položky mohou v americkém inventáři naopak chybět.
Obsahové analýzy (Sivek, Miovská a Miovský 2004, Grohmannová 2006) naznačují, že obrazu nelegálních drog a jejich uživatelů v českých médiích s velkou převahou dominuje rámec trestné činnosti (až 75 % článků). Z hlediska preventivních aktivit referovalo 10 – 15 % článků.
Ve své disertační práci Definování problému v drogové politice: konstrukce nezákonných drog a jejich uživatelů ve vědění expertů jsem mj. kvalitativně analyzoval soupeřící formulace problému v české veřejně politické kontroverzi z roku 1998 (200 článků v tisku a vystoupení v legislativní debatě při střetu nad tzv. protidrogovým zákonem). Identifikoval jsem čtyři rétorické rámce, z nichž každý definuje řadu různých problémů: 1) rámec symbolického nesouhlasu, problematizující permisivní prostředí a zavazující veřejnou politiku k symbolickému sdělení, že drogy jsou špatné; 2) punitivní rámec, problematizující beztrestnost obchodníků s drogami, popř. i uživatelů drog, a volající po zpřísnění represe vůči nim; 3) rámec minimalizace škod, který se trestem zabývá jako možným prostředkem ke snížení škodlivých důsledků užívání drog pro uživatele a celou společnost; a 4) rámec občanských svobod, kritizující nezamýšlené důsledky protidrogového zákona s ohledem na širokou škálu liberálních hodnot (Morávek 2007b).
Disertační práce podává přehled o tom, jaké soupeřící rámce drogového problému – integrované celky prezentace problémů a veřejně politických preferencí určujících povahu jejich řešení – existovaly v mediální i veřejněpolitické kontroverzi ČR roku 1998. Neumožňuje však adaptaci inventáře MacCouna, Reutera a Schellinga (1996), neboť se týká jen krátkého časového období a nevypovídá o relativní síle jednotlivých rámců a problémů v diskurzu. K vysvětlení dynamiky soupeřících formulací problému nám také chybějí informace o mocenských pozicích a praktikách aktérů stojícími za těmito formulacemi.
Rétorika a praxe v drogové politice
Herní rámce existují ve dvou verzích (Kabele 2007): v návaznosti na zřízení a na režim. Deklarované, tj. vyhlašované a popřípadě i písemně vyjádřené herní rámce (verze vázané na zřízení), se mohou znatelné lišit od herních rámců, jimiž se účastníci řídí při svém jednání (režimová verze). V uvažovaných režimových verzích jsou totiž relace práv odvozovány nikoli z toho, jak o jednání účastníci vypovídají, ale z průběhu jednání účastníků dění na základě zkušenosti. Mezera mezi „zřízením“ a „režimem“ se na celospolečenské úrovní jeví zpravidla jako nežádoucí jev. V rovině jednání může ovšem sehrávat roli příznivou, protože se všudypřítomně podílí na utváření směrnice společenského rozvoje v podobě rozdílu mezi ideální a reálnou kulturou (Durkheim: 2002: 456). Rétoriku nelze tedy jednoduše devalvovat jako „pouhé řeči“ a stavět jí do protikladu k praxi, naopak je třeba studovat jejich vzájemný, transakčně podmíněný formativní vliv.
Radimecký (2007) zkoumal rozdíly mezi oficiálně deklarovanými cíli drogové politiky a opatřeními prováděnými v praxi prostřednictvím rozboru dokumentů a rozhovorů s klíčovými aktéry. Mezi hlavní důvody diskrepancí mezi „rétorikou“ a „praxí“ řadí mj. rozdílné a často protichůdné zájmy hlavních aktérů (profesionálové v oblasti prevence, léčby a represe, úředníci, experti, politici); politizaci drogového problému; nedůvěru a rivalitu mezi jednotlivými skupinami aktérů; a zásadní rozdíly v konceptualizaci drogového problému (problém zločinnosti, společenský problém, zdravotní problém, mravní problém). Rozpor mezi rétorikou a praxí se projevuje formulací vágních a/nebo nerealistických cílů a opatření drogové politiky, a snižuje tak její efektivitu.
Nekola (ústní sdělení, 2008) připravuje dotazníkové šetření mezi aktéry české drogové politiky, v němž si klade za cíl popsat vliv přesvědčení aktérů na dynamiku změn v české drogové politice v poslední dekádě. Využívá k tomu modelu koalic aktérů. Koalice jsou charakterizovány sdílenými přesvědčeními na třech stupních: systémy základních přesvědčení a hodnot, názory na základní ideové směřování drogové politiky a názory na realizaci konkrétních opatření (Sabatier a Weible 2007).
Drogové problémy v expertním diskurzu
Kromě analýzy veřejného a politického diskurzu jsem ve své disertaci zkoumal úlohu expertů v definování drogového problému. Podle teorie existuje mezi vládami a experty při formulování veřejné politiky symbiotický vztah. Tvůrci politik využívají poznatky expertů k informování se o stavu regulované oblasti a jejich vědeckou autoritu k legitimizaci svých záměrů (Rose a Miller 1992, Stimson a Judd 1997). Experti naopak těží z možnosti inovovat veřejnou politiku „prodejem svých idejí“ v komunitách veřejné politiky (Kingdon 1995, Mintrom a Vergari 1998). V českých podmínkách je pro vliv expertů důležitá též skutečnost, že občané s ohledem na řešení sociálních problémů vkládají v experty mnohem větší důvěru než v politické instituce (Frič, Prudký, Paterová 2007: 154). Lze tedy předpokládat, že komplex aktérů disponujících expertizou hraje důležitou úlohu při definování problémů drogové politiky.
Experti jako sociální aktéři se podílejí na definování problému svými rozhodnutími při volbě problémového rámce, formulování výzkumných otázek a interpretaci empirických dat. Analýza rámců poodhaluje tato rozhodnutí a jejich veřejně politické důsledky. Převažující orientace českých expertů na minimalizaci škod se přitom neshoduje s důrazy mediálního a politického diskurzu na kriminální a morální aspekty drogového problému (Morávek 2008). To může způsobovat neefektivitu drogové politiky.
Výzkumné otázky
Cílem projektu je zachycení soupeřících formulací problému v mediálním, politickém a expertním diskurzu o nelegálních drogách v České republice v letech 1999 – 2008. Výzkum tak rozšiřuje záběr disertace (Morávek 2007a) o nové časové období a další prvky: prostřednictvím obsahové analýzy nově určí relativní sílu jednotlivých rámců a problémů v diskurzu, což mj. umožní adaptaci inventáře MacCouna, Reutera a Schellinga (1996). Přidání studia tzv. akčních rámců v případových studiích přispěje k vysvětlení dynamiky soupeřících formulací problému v souvislosti s mocenskými pozicemi a praktikami aktérů a osvětlí rozdíly mezi oficiálně deklarovanými cíli drogové politiky a opatřeními prováděnými v praxi. Projekt si klade následující výzkumné otázky:
Jaké rámce drogového problému se vyskytovaly se v českém mediálním a politickém diskurzu v letech 1999 – 2008?
Jaké bylo relativní zastoupení (síla) jednotlivých rámců a jednotlivých formulací problému v politickém a mediálním diskurzu?
Jak se strukturace problému v expertním diskurzu lišila od diskurzů mediálního a politického?
Jaké faktory ovlivňují míru korespondence mezi oficiálně deklarovanými cíli drogové politiky a opatřeními prováděnými v praxi?
Do jaké míry lze soutěž mezi formulacemi problému v české drogové politice vysvětlit mocenskými pozicemi a praktikami aktérů?
Metodologie
K postižení různých, často partikulárních konstrukcí problémů v konfliktní aréně drogové politiky považuji za vhodnou tzv. proceduru strukturace problému. Ta vyžaduje zahrnutí co největšího množství perspektiv při zachování kognitivní zvládnutelnosti (Veselý 2005: 19-21). Úkolem je popsat množinu vzájemně propojených perspektiv na problémy, reprezentovaných v procesu tvorby politiky různými aktéry. Účelem strukturace problému není říci, který pohled je lepší či horší, ale pouze poukázat na množství těchto perspektiv a na jejich vzájemné souvislosti. Naproti tomu formulaci problému často pozorujeme jako činnost soupeřících aktérů v politické aréně, její úspěšnost závisí na míře ovlivnění agendy veřejné politiky a následné implementace (tamtéž).
Ke strukturaci soupeřících formulací drogového problému různými skupinami aktérů jsem ve své disertaci použil některé aplikované přístupy ke goffmannovské (1974) analýze rámců, rozpracované s ohledem na konstrukci sociálních problémů ve zpravodajství (Entman 1993, Leweke 1999) a problémů v diskurzu veřejné politiky (Rein a Schön 1996, Rein a Schön 2002, Laws a Rein 2003). V „analýze veřejné politiky s ohledem na rámce“ (frame-critical policy analysis) je rámec definován jako „silný a generický narativ, který je vodítkem pro analýzu i opatření v praxi… obsahuje zároveň diagnostický i preskriptivní příběh, který nám v dané tematické oblasti říká, co je třeba napravit a jak by to mělo být napraveno“. (Rein a Schön 1996). Každý rámec v sobě integruje určitý soubor faktů, hodnot, teorií a zájmů (Rein a Schön 2002). Rozlišili rámce rétorické a akční. Rétorické rámce obsahují teorie, které mají napomoci obhájit určitý přístup v politické debatě. Naproti tomu akční rámce obsahují vzorce jednání v praxi politik, jejich provádění, uplatňování moci. Analýzu rámců tak můžeme provádět 1) na úrovni politicko-rétorické a 2) na úrovni praktik společenských institucí (Rein a Schön 1996).
V navrhovaném projektu spojuji obě roviny analýzy rámců. Strukturace problému pomocí analýzy rámců je založena na kvalitativní textové analýze vedené zásadami zakotvené teorie. Výzkumné otázky ohledně relativní síly jednotlivých rétorických rámců budu zkoumat pomocí kvantitativní obsahové analýzy. Ukazatel relativního významu problémových rámců a konkrétních formulací problému bude založen na stanovení počtu výskytů, charakteru a velikosti publika, počtu citací apod. Obsahové analýze podrobím buď úplný soubor textů (u limitovaných souborů, např. parlamentní rozpravy) nebo vzorek získaný náhodným stratifikovaným výběrem (u rozsáhlých souborů, např. články v tisku).
Data
Data pro rekonstrukci rétorických rámců problému zahrnují texty zabývající se drogovými problémy, ať již jde o ústní vystoupení v parlamentu, články v tisku, stránky učebnic nebo expertní zprávy.
U akčních rámců zkoumáme např. údaje o formulaci zákonů, nařízení nebo programů, rozdělování finančních prostředků a chování odborných pracovníků a institucí v praxi. Tato data budou získána analýzou dokumentů a hloubkovými rozhovory s aktéry.
Faktory rozdílu mezi oficiálně deklarovanými cíli drogové politiky a opatřeními prováděnými v praxi budu v několika případových studiích zkoumat analýzou dokumentů, jako jsou strategické a akční dokumenty, expertní studie, záznamy z dotačních řízení nebo soudní rozhodnutí, hloubkovými rozhovory s aktéry.
Využitelnost výzkumu
Strukturace problému v české mediální i veřejně politické kontroverzi týkající se užívání drog v letech 1999 – 2008 přispěje k adaptaci mezinárodně uznávaného inventáře problémů formulovaných v drogové politice (MacCoun, Reuter a Schelling 1996).
Výzkum vytvoří poznatkovou bázi pro studium drogového problému z perspektivy občansko-trestní spravedlnosti (Kabele a Morávek v rámci výzkumného záměru FSV UKRozvoj české společnosti v Evropské unii, MSM 0021620841, Kabele v tisku). Při aplikaci perspektivy občansko-trestní spravedlnosti vycházíme z předpokladu, že naléhavost drogového problému se přímo či nepřímo odvozuje z koordinačních kolapsů, k nimž zneužívání drog vede: počínaje drogovou kriminalitou a konče sociální exkluzí drogově závislých. V základech veřejně politické kontroverze leží tedy mimo jiné spravedlnostní nároky, které nemohou být veřejným zjednáváním spravedlnosti účinně vypořádávány. Naopak i toto zjednávání spravedlnosti selhává kvůli nízké možnosti účastníku dobrat se práva svými vlastními silami.
Nezávisle na teoretickém využití výsledků výzkumu bude poznání strukturace problému přínosné i v aplikační rovině, a to pro jednotlivé aktéry drogové politiky – politiky, úředníky, profesionály a aktéry občanské společnosti. Při debatě a rozhodování o cílech a opatřeních drogové politiky umožní lépe zohlednit rozdílná, často protichůdná hlediska jednotlivých skupin aktérů. Popisem soutěžících formulací problému chci informovat diskurz reflektující rámce, tj. takovou debatu, v níž diskutující „umějí reflektovat konflikty mezi rámci obsažené implicitně v jejich kontroverzích“ (Rein a Schön 2002: 150). To pomůže zmírnit Radimeckým (2007) identifikovanou nedůvěru a nespolupráci mezi aktéry české drogové politiky.
Grantová podpora
Tříletý juniorský projekt (2009 – 2011) nazvaný „Soupeřící formulace problému v české drogové politice 1999 – 2008 a soulad mezi deklarovanými cíli a praxí“, jehož jsem řešitelem, podpořila Grantová agentura AV ČR pod č. KJB701040904.
Dosavadní výstupy
Morávek, J. (05/2009). Drogový problém v českých médiích a souvislost s oficiální drogovou politikou (ústní příspěvek). AT konference 2009. Měřín: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. http://www.atkonference.cz/Dokumenty/62
Literatura
Durkheim, E. 2002. Elementární formy náboženského života : systém totemismu v Austrálii. Praha: OIKOYMENH.
Entman, R. 1993. Framing: Toward Clarification of a Fractured Paradigm. Journal of Communication 43 (4): 51-58.
Frič, P., Prudký, L., Paterová, H. (2007): „Postoje, chování a hodnoty elit a občanů ve vztahu ke strategickému vládnutí“. Pp. 137-162 in M. Potůček, A. Rašek (eds.), Strategické vládnutí a Česká republika. Praha: Grada.
Goffman, E. 1974. Frame Analysis: An Essay on the Organization of Experience. New York: Harper & Row.
Goode, E. 1999. Drugs in American Society [fifth edition]. Boston, MA: McGraw-Hill College.
Grohmannová, K. (2006). Stimulancia a opioidy z pohledu médií. Adiktologie 6, 350-365.
Hartnoll, R. 2005. Drogy a drogové závislosti: Propojování výzkumu, politiky a praxe. Praha: Úřad vlády ČR.
Kabele, J. (2007): „Sociální koordinace a spravedlnost.“ Pp. 29-78 in Praktiky ne/spravedlnosti: pojmy, slova, diskurzy, ed. M. Hájek. Praha: MatfyzPres.
Kabele, J. (in print): „Czech and Slovak Civil/Criminal Justice and the Protection of Constitutionality.“ In: Capacities of Governance in the Czech Republic, ed. M. Potůček. Praha: MatfyzPres
Kingdon, J. W. 1995. Agendas, Alternatives, and Public Policies. New York, NY: HarperCollins College.
Laws, D., M. Rein. 2003. „Reframing practice.“ Pp. 172-206 in Hajer, M. A., H. Wagenaar (eds.). Deliberative Policy Analysis: Understanding Governance in the Network Society. Cambridge: Cambridge University Press.
Leweke, R. W. 1999. News Frames and Policy: Frame-building in Mainstream News and Political Commentary Media, 1992-1997 [nepublikovaná disertační práce]. Chapel Hill, NC: University of North Carolina at Chapel Hill.
MacCoun, R., Reuter, P. 2001. Drug War Heresies: Learning from Other Vices, Times, and Places. Cambridge: Cambridge University Press.
MacCoun, R., Reuter, P., Schelling, T. 1996. Assessing Alternative Drug Control Regimes. Journal of Policy Analysis and Management 15 (3): 330-352.
Mintrom, M., S. Vergari. 1998. „Policy networks and innovation diffusion: The case of states education reforms.“ The Journal of Politics 60(1): 126-148.
Morávek, J. (2007a). Definování problému v drogové politice: konstrukce nezákonných drog a jejich uživatelů ve vědění expertů [nepublikovaná disertační práce]. Praha: FSV UK.
Morávek, J. (2007b). „Ten Years after ,Bigger than Small‘: Structuring the Problem in Czech Drug Policy 1998“. Central European Journal of Public Policy 1 (1): 48-63.
Morávek, J. 2008. Problem Drug Use, Marijuana, and European Projects: How Epidemiology Helped Czech Policy Reformers. Central European Journal of Public Policy 2 (2): 26-39. .
Radimecký, J. 2004. „Význam ,hráčů‘ na vývoj ,drogové arény‘ aneb vliv terapeuta na vnímání ,problému drog‘.“ Adiktologie 4 (supplementum): 368-372.
Radimecký, J. 2007. Rhetoric versus Practice in Czech Drug Policy. Journal of Drug Issues 37 (1): 11.
Rein, M., Schön, D. 1996. Frame-critical Policy Analysis and Frame Reflective Policy Practice. Knowledge and Policy 9 (1): 88-90.
Rein, M., Schön, D. 2002. Reframing Policy Discourse. In Argumentative Turn in Policy Analysis and Planning, edited by F. Fischer, 145-166. London: Routledge.
Rose, N., P. Miller. 1992. „Political power beyond the state: Problematics of government. British Journal of Sociology 43 (2): 173-205.
Sabatier, P., Weible, C. 2007. The advocacy coalition framework: Innovations and clarifications. Pp. 189-222 in P. Sabatier (ed.),
Theories of the Policy Process. 2nd edition. Boulder: Westview Press.
Sabet-Sharghi, K. 2007. Toward Reducing Total Harm: Analyzing Drug Policies in Baltimore and New York [nepublikovaná disertační práce]. Oxford: University of Oxford.
Sivek, V., Miovská, L., Miovský, M. (2004). Obraz uživatelů a užívání konopných drog v českých médiích v roce 2003. Adiktologie 4, 474-491.
Stimson, G. V., A. Judd. 1997. “Estimating the scale and nature of drug problems: The relationship between science, policy and drugs strategy.” Pp. 19-26 in G. V. Stimson, M. Hickman, A. Quirk, M. Frischer, C. Taylor (eds.). „Estimating the Prevalence of Problem Drug use in Europe.“ EMCDDA Scientific Monograph Series No. 1. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities.
Úřad vlády ČR. 2005. Národní strategie protidrogové politiky na období 2005 až 2009 [online]. Praha: Úřad vlády ČR. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/bezpecnost/drogy/ns.pdf [cit. 3. 1. 2007].
Veselý, A. 2006. Analýza a vymezení problému ve veřejné politice. Prague Social Science Studies 2 (8).
Zábranský, T., V. Mravčík, H. Gajdošíková, M. Miovský. 2001. Projekt analýzy dopadů novelizace drogové legislativy v ČR (souhrnná závěrečná zpráva). Praha: ResAd.
Morávek, J. (05/2009). Drogový problém v českých médiích a souvislost s oficiální drogovou politikou (ústní příspěvek). AT konference 2009. Měřín: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. http://www.jan-moravek.cz/download/...
[ všechny překlady ]
Komentáře jsou zakázány.