Jmenuji se Jan Morávek, je mi 44 let, žiji v Praze a zabývám se překladatelstvím a anglickými korekturami v sociálních vědách. Na těchto stránkách najdete moje pracovní portfolio a nabídku překladatelských prací. [ >>> ]
Jmenuji se Jan Morávek, je mi 44 let, žiji v Praze a zabývám se překladatelstvím a anglickými korekturami v sociálních vědách. Na těchto stránkách najdete moje pracovní portfolio a nabídku překladatelských prací. [ >>> ]
Není velkým tajemstvím, že behaviorální adiktologický výzkum se z velké části opírá o populace uživatelů „chycených“ v prostředí léčebných zařízení, a mnohem méně o populace uživatelů drog v běžném životě (např. Redman a kol. 1990). Ovšem jak říká anekdota, šikovný zloděj se nenechá chytit, a do rukou spravedlnosti většinou padnou jen ti méně opatrní (Downes a Rock 2007). Podobně můžeme předpokládat, že potřeba léčby drogové závislosti vzniká častěji u těch méně obezřetných uživatelů a že vedle ní existuje určitá subpopulace pravidelných uživatelů, kteří s drogou zacházejí zodpovědně, s ohledem na předcházení nepříznivým následkům. Na tuto skupinu „obezřetných“ se zaměřuje výzkum kontrolovaného užívání drog.
Mezi ústřední problémy související s užíváním nelegálních drog se řadí závislost, narušení psychosociální fungování uživatelů, poškození zdraví a rozličné škody způsobované sociálnímu okolí. Výzkum kontrolovaného užívání se zaměřuje na takové aspekty chování uživatelů drog, které umožňují zvládání či management těchto problémů.
Třicetiletá výzkumná tradice skýtá rozvinutou teorii kontrolovaného užívání heroinu a kokainu a některé poznatky ohledně konopí. Rozsah drogových problémů a kontroly uživatele nad nimi je určen nejen farmakologickým účinkem drogy – drug – a osobností a postoji uživatele – set, ale také způsoby, jak jsou drogy užívány, kdy, s kým, za jakých okolností a v jakém množství – setting (Zinberg 1984, 1987). Dále míra kontroly závisí i na zakotvenosti uživatele v běžném životě či pevnosti životní struktury (Waldorf, Reinarman a Murphy 1991) a konečně také na míře dostupnosti drog (Grund 1993, Decorte 2000, přehled teorií kontrolovaného užívání viz Morávek 2007b).
Kontrolované užívání marihuany můžeme široce definovat jako množinu chování uživatelů této drogy, které pozitivně ovlivňuje míru zvládání problémů souvisejících s užíváním. Například 70 % pravidelných kuřáků marihuany v Amsterdamu považuje za nevhodné užívání v práci nebo při studiu (Cohen a Kaal 2001: 61) a 75 % pod vlivem této drogy nikdy neřídilo automobil (tamtéž: 68). Naopak soustavné problémy související s užíváním drogy, např. ztráta kontroly nad konzumovaným množstvím, zdravotní komplikace, problémy se zákonem nebo konflikty s blízkými, obvykle vedou k diagnostice některé „poruchy způsobené návykovými látkami“ – závislosti nebo zneužívání (WHO 1990). Určitá míra zvládání se tedy může projevovat i v medicínských kategoriích: „kontrolující se uživatelé“ mají nižší pravděpodobnost vzniku psychických poruch závislosti nebo zneužívání marihuany.
Nepřítomnost diagnózy závislosti a zneužívání drogy u většiny uživatelů marihuany se ve světovém výzkumu pokládá za pravděpodobnou, byť je to zatím nedostatečně podloženo populačními daty. Dobrou datovou oporu skýtají pouze pravidelná epidemiologická šetření v USA a jednorázová šetření v šestici dalších zemí (Morávek 2007a: 119). Evropský výzkumný mainstream mezitím začíná diskutovat o prvcích kontrolovaného užívání u konzumentů marihuany. Zvláštní expertní zpráva o konopných drogách, zadaná společně vládami Belgie, Francie, Německa, Nizozemska a Švýcarska, uvádí, že „většina uživatelů konopí udržuje svoji spotřebu drogy pod kontrolou“ (Spruit 2001: 7). Národní zpráva Francie pro síť REITOX tvrdí, že „ve způsobech užívání konopí existuje značná rozmanitost, od prostého experimentu, který se nikdy nebude neopakovat, až po denní a výrazné užívání, ale zdá se, že většina těchto způsobů spadá do oblasti kontrolovaných praktik“ (EMCDDA 2003a: 16). Portugalská zpráva nás informuje, že „konopí představuje látku, u níž je bez větších problémů možné vyvinout vyvážený management, jakmile uživatel pozná hranice užívání“ (EMCDDA 2003b: 69). Žádná z těchto zpráv ale nevysvětluje, co kontrola či management užívání konopí znamenají ani jakým způsobem jsou udržovány. A tak například Lozano, Stephens a Rofman (2006) si stěžují na „absenci literatury definující mírné užívání marihuany“. Můžeme říci, že kontrolované užívání marihuany představuje poměrně málo studovanou a málo využívanou oblast současné adiktologie.
V dnešní době již máme k dispozici některé empirické typologie uživatelů drog podle stupně kontroly (Siegel 1984, Waldorf, Reinarman a Murphy 1991, Kaplan a kol. 1992, Warburton, Turnbull a Hough 2005). K lepšímu pochopení otázky, jak se ustavují a udržují vzorce zodpovědného, neproblematického užívání, je však zapotřebí další výzkum v této oblasti (Hammersley a Reid 2002).
Kontrolovanému užívání drog jsem se poprvé věnoval ve čtvrté kapitole své disertační práce (Morávek 2007a). Později jsem uveřejnil přehledový článek v časopise Adiktologie (Morávek 2007b). Hlavní prvky článku jsem v květnu 2008 představil v přednášce studentům adiktologie (Morávek 2008). Prvky kontroly v užívání marihuany empiricky prozkoumal tým studentů v roce 2008 (Morávek a kol. 2008) a na stejných datech je postavena vznikající bakalářská práce Jana Ervy. Kontrolovaným užíváním pervitinu se zabývala bakalářská práce Lucie Markvartové (2009). Prvky kontroly v užívání konkrétních druhů drog patří mezi vítaná témata závěrečných prací.
Cohen, P. a Kaal, H. L. 2001. The Irrelevance of Drug Policy: Patterns and careers of experienced cannabis use in the populations of Amsterdam, San Francisco and Bremen. Amsterdam: CEDRO – Universiteit van Amsterdam. http://www.cedro-uva.org/lib/cohen.3cities.pdf
Decorte, T. 2000. The Taming of Cocaine: Cocaine Use in European and American Cities. Brussels: VUB University Press.
Downes, D. a Rock, P. (2007). Understanding Deviance: A Guide to the Sociology of Crime and Rule Breaking. Oxford: Oxford University Press.
EMCDDA. 2003a. Report to the EMCDDA by the Reitox National Focal Point in France 2003 [Electronic version]. Lisbon: European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction. Retrieved April 16, 2007, from http://www.emcdda.europa.eu/?nNodeID=435.
EMCDDA. 2003b. Report to the EMCDDA by the Reitox National Focal Point in Portugal 2003 [Electronic version]. Lisbon: European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction. Retrieved April 16, 2007, from http://www.emcdda.europa.eu/?nNodeID=435.
Hammersley, R., M. Reid. 2002. „Why the pervasive addiction myth is still believed.“ Addiction Research & Theory 10 (1): 7-30.
Kaplan, C. D, Bieleman, B. a TenHouten, W. D. 1992. „Are there ,Casual Users‘ of Cocaine?“ In Ciba Foundation Symposium (ed.), Cocaine: Scientific and Social Dimensions (Ciba Foundation Symposium 166) (pp. 57-73). Chichester: John Wiley & Sons.
Lozano, B. E., Stephens, R. S. a Roffman, R. A. 2006. „Abstinence and Moderate Use Goals in the Treatment of Marijuana Dependence“. Addiction, 101 (11), 1589-1597.
Markvartová, L. 2009. Kontrolované užívání pervitinu. Nepublikovaná bakalářská práce. Praha: Institut sociologických studií, Fakulta sociálních věd UK. http://www.jan-moravek.cz/?p=248
Morávek, J. 2007a. Definování problému v drogové politice: konstrukce nezákonných drog a jejich uživatelů ve vědění expertů [nepublikovaná disertační práce]. Praha: FSV UK, 2007. http://www.jan-moravek.cz/?p=282.
Morávek, J. 2007b. „Kontrolované užívání drog: co nám přináší výzkum uživatelů, kteří s drogami umějí zacházet“. Adiktologie 7 (4): 445-455. http://www.jan-moravek.cz/?p=279
Redman, S., Webb, G. R., Oak, S. a Sanson-Fisher, R. W. (1990). Drug research: a comparison of ongoing research and perceived research priorities”. British Journal of Addiction, 85 (7), 943-952.
Siegel, R. K. 1984. „Changing Patterns of Cocaine Use: Longitudinal Observations, Consequences, and Treatment“. In J. Grabowski (ed.), Cocaine: Pharmacology, Effects and Treatment of Abuse. NIDA Research Monograph Series 50 (pp. 92-110). Washington, DC: U.S. Government Printing Office.
Spruit, I. P. 2002. „Executive summary“. In I. P. Spruit (ed.), Cannabis 2002 Report: A Joint International Effort at the Initiative of the Ministers of Public Health of Belgium, France, Germany, The Netherlands, Switzerland (pp. 5-10). Brussels, Belgium: Ministry of Public Health. http://www.chanvre-info.ch/info/pdf/cannabis2002report.pdf
Waldorf, D., Reinarman, C. a Murphy, S. 1991. Cocaine Changes. The Experience of Using and Quitting. Philadelphia: Temple University Press.
Warburton, H., Turnbull, P. J. a Hough, M. 2005. Occasional and Controlled Heroin Use: Not a Problem? [Electronic version]. York, UK: Joseph Rowntree Foundation. Retrieved April 6, 2007, from http://www.jrf.org.uk/bookshop/eBooks/1859354254.pdf.
WHO. 1990. The International Statistical Classification of Diseases and Health Related Problems, Tenth Edition (ICD-10). Geneva: World Health Organization.
Zinberg, N. E. 1987. „The Use and Misuse of Intoxicants: Factors in the Development of Controlled Use“. In R. Hamowy (ed.), Dealing with Drugs: Consequences of Government Control (pp. 247-279). San Francisco, CA: Pacific Research Institute for Public Policy.
Někteří náruživí uživatelé konopí se po určité době v řádu let začnou potýkat s významnými subjektivními potížemi, které nakonec vedou k ukončení uživatelské kariéry. Cílem této práce je prozkoumat, jak k ukončení konopné kariéry dochází, jaký je jeho průběh a zda je trvalé. Analýza dat byla provedena pomocí metod zakotvené teorie. Pro výzkum tohoto fenoménu [...]
Nechutný, T. a Morávek, J. Konec konopné kariéry očima někdejších náruživých uživatelů. Adiktologie 10 (4): 226–235.
PoznámkaČlánek, publikovaný v Adiktologii 4/2010, jsme napsali na základě Tomášovy diplomové práce „Konec konopné kariéry: kvalitativní výzkum“. Plný text článku je k dispozici online v systému Kramerius.
Sylabus předmětu Praktika z kvalitativního výzkumu (JSB 033) pro bakalářské obory Sociologie a sociální politika a Sociologie a sociální antropologie na FSV UK v letním semestru 2010. Téma zní “(Ne)kontrolované užívání marihuany mezi mladými lidmi II.”
Autor dospívá k závěru, že pro typologii pravidelných uživatelů podle míry kontroly jsou klíčové dimenze délky a frekvence užívání. Hranici mezi „lehkým“ (max. 3x týdně) a „težkým“ (4x týdně a více) a mezi krátkodobým (do 3 let) a dlouhodobým (déle než 3 roky) užíváním určuje tak, aby podle jeho soudu výrazně rozlišovala vzorce užívání a [...]
Erva, J. 2010. Typologie pravidelných uživatelů marihuany podle míry kontroly (nepublikovaná bakalářská práce). Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií.
První mnou vedený výzkum na téma kontrolovaného užívání drog přinesl nové poznatky o sociálních faktorech, které u mladých uživatelů konopných drog přispívají k ustavení kontroly nad množstvím a škodlivými následky užívání.
Cíl Řada drogových problémů je jak v aréně veřejné politiky, tak i mezi experty považována za kontroverzní otázky. Rozdílné způsoby zarámování užívání drog nesou důležité důsledky pro agendu drogové politiky. V této disertační práci popisuji konkurenční rámce drogového problému rozvíjené skupinami expertů ve třech tematických oblastech: česká drogová politika v roce 1998, analýza PAD z [...]
Morávek, J. 2007a. Definování problému v drogové politice: konstrukce nezákonných drog a jejich uživatelů ve vědění expertů [nepublikovaná disertační práce]. Praha: FSV UK, 2007.
PoznámkaDisertační práci „Definování problému v drogové politice: konstrukce nezákonných drog a jejich uživatelů ve vědění expertů" jsem obhájil v roce 2007 na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze - Institutu sociologických studií.
[ všechny překlady ]
STARŠÍ PŘÍSPĚVKY